Erich von Manstein: Ztracená vítězství - zhodnocení
Paměti německého polního maršála Ericha von Mansteina mají mimořádný význam. Kromě náhledu na spousty věcí jedné z klíčových postav 2. světové války především potvrzují onu hrozivou skutečnost, které se po dlouhodobém zkoumání této historické etapy dopátrá nejeden badatel a historik; kdyby Adolf Hitler přenechal vojenské záležitosti svým generálům, s největší pravděpodobností by válku vyhrál.
Dvoudílná kniha "Ztracená vítězství" popisuje jednotlivá tažení, které se generál a později polní maršál Erich von Manstein zúčastnil (je velká škoda, že zcela vynechal své zhodnocení případného konfliktu s Československem). Součástí tohoto popisu je mj. podrobné zhodnocení vojenských záležitostí a také neustálé rozepře a konflikty s Adolfem Hitlerem. Překvapivě působí autorovo konstatování, že Poláci se v roce 1939 mohli německé invazi ubránit, kdyby provedli jisté přípravy (a kdyby je Velká Británie, Francie a Sovětský svaz nehodili přes palubu).
Jak bylo zmíněno výše, a vlastně podle toho se paměti jmenují, z Mansteinova vyprávění vyplývá, že nacistické Německo mělo mnohá vítězství téměř v kapse. Do německého zajetí mohlo padnout na 400 000 spojeneckých vojáků v květnu/červnu 1940 ve francouzském Dunkerque, německé ozbrojené síly měly všechny předpoklady k úspěšnému vylodění ve Velké Británii, v Sovětském svazu by Wehrmacht celkem snadno obsadil města Leningrad a Moskva. K německé katastrofě u Stalingradu vůbec nemuselo dojít, dle polního maršála Mansteina operace Zitadelle mohla skončit německým vítězstvím, kdyby nebyla odvolána. Nejvíce překvapující a zároveň nepříjemné je zjištění, že i po stalingradské porážce se Třetí říše mohla na svém dobytém území udržet.
Všechny tyto nezdary mají společného jmenovatele: Adolfa Hitlera. Nacistický diktátor se od počátku války neustále pletl do vojenských záležitostí a vydával rozkazy, které - naštěstí pro zbytek světa - nakonec vedly k německé porážce.
"Ztracená vítězství" obsahují také mnoho Mansteinových názorů a pohledů, které jsou z dnešního hlediska velmi překvapující a až nepochopitelné. Například z maršálova popisu Adolfa Hitlera jakoby zcela vypadla skutečnost, že dotyčný je odpovědný za smrt miliónů lidí. Velmi zarážející je i kromě pár zmínek absence zhodnocení německých zločinů jako je holokaust, koncentrační tábory, pokusy na lidech, vyvražďování celých skupin obyvatelstva a další. Při čtení pamětí jsem měl pocit, jakoby to nebylo právě Německo, které se svými spojenci začalo 2. světovou válku. Zcela absurdně, vzhledem k tomu, že v týlu německé fronty v SSSR probíhalo masové střílení Židů, "stalinské inteligence" a dalších "nepohodlných" skupin osob, působí autorovo "postesknutí", že německé zločiny v Sovětském svazu se nedají rovnat s tím, co zažilo německé obyvatelstvo při spojeneckém bombardování.
Po přečtení obou dílů pamětí jsem si na Ericha von Mansteina učinil tento názor:
Polní maršál Erich von Manstein byl nejlepší německý velitel a pravděpodobně nejlepší velitel celé 2. světové války. Jeho vojenské umění bylo bravurní, a právem se může řadit mezi nejlepší vojenské velitele v historii. Kdyby Adolf Hitler přenechal rozhodování o vojenských záležitostech jemu a jeho kolegům, nepochybně by válka skončila německým vítězstvím.
Zároveň byl ale Erich von Manstein zpupný, bez špetky sebereflexe, bez jakýchkoliv výčitek svědomí, maximálně sobecký a cynik, a jistým způsobem i zbabělý.
"Ztracená vítězství" mají historickou hodnotu ve více oblastech. Největší z nich tkví ve varování před ideologií nacionálního socialismu a totalitou jako takovou.
