Znojmák

Zombie apokalypsa v reálném světě

   Zombie. Nadpřirozená bytost, která útočí na živé lidi, aby se nakrmila jejich masem. Pokud člověka jen poraní, ten se po čase sám stane zombií.

   "Pojem zombie se odvozuje od kultu woodoo, ve kterém označuje úplně zotročenou osobu nejčastěji pod vlivem omamných látek, slepě či nevědomě vykonávající příkazy jiného člověka, který ji ovládá. Takto byla zombie chápána v kultuře od druhé poloviny 20. let 20. století až do konce 60. let, kdy byl natočen film George A. Romera Noc oživlých mrtvol (The Night of Living Dead, 1968), ve kterém byla zombie ukázána jako nemrtvý: mrtvola, která vystupuje z hrobu a snaží se uspokojit svou touhu po krvi pojídáním čerstvého lidského masa nebo mozku. Po úspěchu Noci oživlých mrtvol se tento obraz zombie rozšířil v masové kultuře." (zdroj: Wikipedie)

   V současnosti se tedy se zombie setkáváme hlavně ve filmech, knihách a seriálech. Je pevnou součástí žánrů sci-fi a hororů.

   Co kdyby se ale skutečně objevily zombie v našem reálném světě? Jak by se lidé zachovali? Přežil by někdo? Obstálo by lidstvo v této zkoušce? Jak moc by se změnil svět?

   Tyto a další otázky se pokusí zodpovědět následující dokument. Podíváme se, jak by asi probíhala reálně zombie apokalypsa ve státě Česká republika.

Den první

Pátek, sedm hodin ráno.

   Dospělí vstávají či se chystají do práce, děti a mladiství se připravují do škol.

   Osmadvacetileté zdravotní sestře Denise právě skončila noční směna. Jde do šatny a přitom myslí na dnešní případ.

   Brzy ráno přivezla záchranná služba pacienta v bezvědomí pokousaného na břiše. Zvláštní bylo, že to zranění mu způsobil jiný člověk. S něčím podobným se Denisa ještě nikdy nesetkala.

"První den zombie apokalypsy začne tím, že se objeví první nemrtví. Nikdo je samozřejmě za nemrtvé zatím nepovažuje. Tito zombie začnou zraňovat a zabíjet první oběti. V této době plně funguje policie a záchranná služba, takže zranění jsou odvezeni do nemocnic k ošetření a ´útočníci´ zadrženi."

   Denisa právě vyšla z hlavního vchodu, když vedle ní zabrzdí sanitka. Za okamžik již záchranáři vezou na lůžku spoutaného pacienta. Ten s sebou škube tak, jak jen mu to pouta dovolují a cvaká zuby. Na dolní polovině paže se mu zřetelně rýsuje kousanec.

   Denisa zaslechla útržek hovoru zdravotníků, že ho převezou na psychiatrii.

"Na úplném začátku apokalypsy všichni považují zombie za vyšinuté nebo duševně nemocné jedince a proto řada z nich končí přikurtovaná na psychiatrickém oddělení."

   Policistům Janovi a Karlovi začala služba. V hlídkovém voze projíždějí ranním městem. Karel se zmíní o podivném případu z dnešní noci. Kolegové zasahovali na čerpací stanici, kde její zaměstnance napadla a pokousala žena, patrně bezdomovkyně. "Lidem už fakt hrabe," poznamená k tomu Jan.

   Náhle se z vysílačky ozve operátor a pošle je k nedalekému hypermarketu, kde údajně došlo k násilnostem.

   Když policisté dorazí na místo, uvidí z obchodu utíkat lidi. Na nic nečekají a vběhnou dovnitř. U pokladen spatří ležící ženu, jak se marně snaží rukou zastavit krvácení z rány na krku. Kousek dál se jeden muž bránil před mladou útočící dívkou.

   Jan přiběhl k ženě a jednou rukou jí stiskl ránu. Rychle povolal sanitku a poté začal poskytovat zraněné první pomoc. Karel si vzal na starost "pachatelku".

"Jménem zákona odstupte a dejte ruce za hlavu!"

   Dívka dál útočila na řvoucího muže. Podpraporčík ji tedy zatkl - za cenu kousnutí od ní.

"Policisté a zdravotníci jsou mezi prvními, kteří přijdou blíže do styku se zombie. Jak jsme si již řekli, pro všechny jsou zombie zatím pořád lidé, a podle toho k nim tito státní zaměstnanci přistupují. Nemrtvé coby ´pachatele´ policisté zatknou a umístí do cel předběžného zadržení nebo na psychiatrická oddělení. Při tomto zombie některé zdravotníky a policisty poškrábou či kousnou a tím je nakazí."

   Žena s dírou v krku bohužel ještě před příjezdem záchranářů zemřela. Lékař tedy konstatuje smrt a s ostatními se pustí do ošetřování raněných. Muž byl pokousán a poškrábán po celém těle, podpraporčík Karel měl "jen" kousanec" pod pravým ramenem.

   Mezitím Jan spoutanou dívku strčí do auta a zajistí ji. Přitom se nestačí divit. Útočnice neustále s sebou škube a snaží se ho kousnout. I když Jan použil donucovacích prostředků, s mladou ženou to nic neudělalo. Také se mu nezdál její bledý, mrtvolný vzhled.

"V pohodě?" zeptá se Karla poté, co se vrátil do obchodu.

"Ale jo, jen to trochu pálí."

"Co s těma lidma dneska je?" kroutí nevěřícně hlavou Jan.

"Děcka dělejte, ať nepřijdete zase pozdě!" zavolá trochu netrpělivě Tomáš. "Už jdem!" přiběhnou. Každý všední den veze Tomáš děti do školy a potom zamíří do práce.

   Cestou myslí na víkend. Patrně pojedou na výlet nebo...

"Tati pustíš klimošku?" vyruší ho z úvah syn.

   Spolu s klimatizací se zapne i rádio. "... řadě jsou zprávy. Krátce po sedmé ráno srazil pětadvacetiletý řidič na přechodu dva chlapce," sděloval moderátorův hlas. "S těžkým zraněním byli oba převezeni do nemocnice. Příčina řidičova selhání je nejasná stejně jako jeho stav. ´Při poskytování první pomoci dostal muž krátký záchvat a pak, no, prostě umřel. Po chvíli se ale probral a pokousal lékaře na levé paži. Ano, slyšíte dobře. Po přikurtování jsme mu píchli dvakrát sedativum, to nezabralo. Proto jsme ho převezli na psychiatrii. Ještě nikdy jsem nic podobného nezažil.´ To jsou slova jednoho ze zasahujících zdravotníků," ozval se znovu moderátor. "Případ, kdy člověk z většinou neznámých příčin zemře a vzápětí ožije, není tento den zdaleka..."

   Tomáš přepnul na uložené písničky.

"Naprostá většina obyvatel do styku se zombie ještě nepřijde a chovají se stejně jako každý běžný den. Pokud o nich uslyší, tak ze sdělovacích prostředků, případně z rozhovorů s dalšími lidmi."

Pátek, dvanáct hodin, poledne.

   Uběhlo několik hodin a situace se změnila. Během této krátké doby zombie násobně přibylo, stejně tak i útoků, a první nakažení umírají. Mrtví ovšem nezůstanou. První osoby začínají mít pochybnosti o lidskosti útočníků, přesto stále ještě panuje přesvědčení o vyšinutých či duševně nemocných lidech.

   Dvaačtyřicetiletý Jakub patří mezi první pochybující. Sedne do auta a vyrazí pro svého šestnáctiletého syna do školy. Poté společně zamíří do hypermarketu, kde udělají velký nákup, zejména trvanlivých potravin a balené vody.

"Tati, viděl jsi to?" podá Jakubovi syn Luboš telefon.

"Na sociálních sítích se objevují první videa útoků zombie. Nahrávky se mezi uživateli rychle šíří. Do myslí lidí se pomalu vkrádá nejistota."

Pátek, čtyři hodiny odpoledne.

   Situace se stává neúnosnou. Zombie stále přibývá a infikovaní se v ně proměňují. Čím dál více lidí pochybuje. Vzrůstá počet nakažených policistů a zdravotníků. Docházejí prostory, kam ´vyšinuté´ jedince umístit.

   Denisu, stejně jako ostatní zdravotnický personál, povolali do nemocnice. Na centrálním příjmu, kde pracuje, vládne naprostý chaos. Všichni zranění se dožadují přednostního ošetření, tlačí se a překřikují jeden druhého. Do toho sanitky přivážejí těžce raněné nebo už přeměněné zombie.

"Hej!" křikne jeden muž, "jakým právem berete prvně ty zmrdy?!"

"Pane prosím Vás, uklidněte se," mírní ho Denisa.

"Čekáme už dvě hodiny!" ozve se žena, jejíž pokousaný syn má horečku.

"Tak dost! Hned ošetřete mou matku nebo uvidíte!"

"Pane!" osloví ho rázně Denisa," přestaňte mi vyhrožovat a uklidněte-"

   Muž popadne křeslo a mrští jím o skleněnou výplň okénka. Za ním šokovaná Denisa pozoruje, jak se ostatní snaží vykopnout dveře do ordinací a napadnou "nakaženého" člověka, kterého právě přivezla záchranná služba.

"Nemocnice a obchody s potravinami jsou první místa, kde dojde k nepokojům, které jen zhorší už tak závažnou situaci."

"Nepokoje na centrálním příjmu v nemocnici!"

"Rozumím!" odpoví Jan do vysílačky a přidá rychlost. Dnešek se vymykal všemu, co doposud zažil. Pochopil, že přichází něco velkého.

   Krátce po zásahu v hypermarketu se tam museli vrátit, protože mrtvá žena se probrala a zaútočila na zdravotníky. Všichni byli v šoku. Nikdo si to nedovedl vysvětlit. "Kolegové po celé zemi hlásí podobné případy," svěřil se Janovi lékař.

"To je dobře, že jedem do nemocnice," vyruší ho z úvah Karel. Jan se na něj podíval. Levou rukou si držel obvázanou prosakující ránu a pot z něj jen lil.

   Před nemocnicí zastavili. Jan s pistolí v ruce vběhne dovnitř následován Karlem.

"Dost!" křikne praporčík a vystřelí do vzduchu. Všichni přestanou až na "útočníka", který se sápe na řvoucí ženu. Jan střelí zombii do hlavy.

"Bezpečnostní složky, a díky sociálním sítím i stále více civilistů, postupně zjišťují tři zásadní informace. Pokud ´agresor´ poraní zdravého člověka, infikuje ho a ten se dříve či později sám stane agresivním. Zabije-li zdravého člověka, mrtvý se po určité době probere a opět se stane agresivním. A konečně ´psychopaty´ lze zabít jedině střelením či bodnutím do hlavy. Jestliže je rána vedena kamkoliv jinam, s útočníkem to nic neudělá. První lidé začínají věřit, že ve skutečnosti mají co do činění se zombie, oživlými mrtvolami, a ne s vyšinutými osobami."

   Jan prosadí přednostní ošetření Karla. Nedal to najevo, ale pochopil, že kolegu vidí naposledy. Pochopil toho mnohem víc.

"Sbalte se a jeďte domů," chytí Denisu za ruku.

"Proč? Nevidíte, kolik je tu práce?"

"Copak nechápete?! Ti ´nakažení´ jsou zombie, nemrtví!"

"Děláte si legraci?"

"A jak vysvětlíte to všechno?!"

   Na to Denisa odpovědět nedokáže.

   "První policisté a zdravotníci opouštějí pozice a soustředí se na sebe a své rodiny. Totéž učiní i praporčík Jan. Zdravotní sestra Denisa se rozhodne zůstat, což bude mít pro ni osudové následky."

Pátek, sedm hodin večer.

   Situace graduje. Zombie už je tolik, že bezpečnostní složky nestíhají u všech případů zasahovat. První policisté přestanou dbát nařízení a předpisů a na vlastní pěst likvidují zombie střelbou do hlavy. Nemocnice jsou přeplněné nemrtvými a infikovanými.

   Vlivem sociálních sítí události nabírají rychlý spád. V celém státě propukají nepokoje a lidé začínají rabovat. Schází se vláda České republiky a Bezpečnostní výbor, vyhlašují nouzový stav a zákaz vycházení. Do ulic vyráží armáda.

   Pět mladých delikventů běží do hypermarketu. Kromě nožů mají i jednu pistoli, kterou sebrali mrtvému policistovi.

   Obchoďák je plný rabujících lidí. Naše skupina zamíří do lékárny s úmyslem nakrást tam co nejvíce léků na drogy.

"Policie se již v tuto dobu rozpadá a přestává fungovat. Zločinci a zlí lidé tak mají otevřené dveře pro páchání trestných činů."

   V lékárně hledá manželský pár léky pro svou nemocnou dceru.

"Ruce vzhůru!" přikáže jim s pistolí v ruce Vojtěch, vůdce party. Dva mladíci odtáhnou ženu dozadu, kde ji znásilní, jejího manžela, který se pokusil bránit, střelí Vojtěch do břicha. Poté všichni začnou rabovat.

"Za stávajících okolností hlavně lidé se špatným charakterem a zločinci ztratí veškeré zábrany. Kradou, znásilňují, působí těžká ublížení na zdraví i vraždí, protože není nikdo, kdo by je zastavil."

   Když mají dost, opouští hypermarket. Ještě předtím vzali jednomu muži plný nákupní vozík poté, co jej pobodali.

POKRAČOVÁNÍ:

Den druhý

Sobota, jedna hodina ráno.

   Ačkoliv je vyhlášen stav ohrožení státu a armáda se zbytkem příslušníků bezpečnostních složek dělají co můžou ke zvládnutí situace, fungování státní moci spěje k neodvratnému konci. Vojáci a policisté systematicky likvidují všechny zombie, přesto jich neustále přibývá. Prezident, vláda a členové parlamentu jsou evakuováni, spolu s nimi i vrchní velení armády.

   Tomáš se s rodinou zabarikádoval doma. Odpoledne se pokusil s nejstarším synem Jiřím sehnat nějaké jídlo. Nepodařilo se jim to a Jiřího navíc pokousala zombie. Ten teď leží v horečkách obklopen svými nešťastnými nejbližšími.

"Pro příbuzné infikovaných přichází první těžká zkouška; jsou nuceni sledovat, jak jejich blízcí pomalu umírají a mění se na nemrtvé. Správné by bylo jejich utrpení ukončit a tím zároveň zajistit bezpečnost pro sebe, ale to v tuto dobu málokdo dokáže."

   Jakub je se svým synem a bratrem Pavlem též doma. Ovšem rozhodli se, že odjedou na chatu.

"Všichni teď stojí před volbou, zda zůstat doma či odjet, a pokud ano, tak kam. Každá varianta má své pro a proti a na tomto rozhodnutí závisí přežití či smrt."

   Během nakládání zásob a věcí do auta na Jakuba zaútočí zombie. Naštěstí má Pavel dobrou mušku a jednou ranou mířenou do hlavy ji skolí.

"Většina Čechů střelné zbraně nemá. Ti, kteří je vlastní, mají za současné situace velkou výhodu jak v boji proti zombie, tak proti případným lidským útočníkům."

   Vše je naloženo, Jakub s bratrem a synem vyjíždí.

   Situace venku připomíná konec světa. Hořící auta i budovy, rabující lidé, mrtvoly a hordy zombie.

   V momentě, kdy je Jakub nucen kvůli překážce na silnici zpomalit, se k jejich autu rozběhne žena s dítětem v náručí a volá o pomoc. Jakub ale zařadí rychlost a odjede. Pavel se s ním kvůli tomu pohádá. Správnost Jakubova počínání ukáže situace, do které se dostanou vzápětí.

   Uprostřed ulice leží na zemi dvě zraněné dívky. Jakub se je pokusí objet. V tom těsně vedle jejich auta dopadne zápalná láhev a houf lidí jim popelnicemi zabarikáduje cestu vpředu i vzadu. Potom se začnou dobývat k nim dovnitř.

   Jakub stáhne trochu okénko a pistolí střelí jednoho útočníka. Ostatní utečou.

"Promiň," řekne Pavel bratrovi poté, co plnou rychlostí uhánějí z místa přepadu.

"Za ani ne čtyřiadvacet hodin se naprosto změnila situace. Během této krátké doby jsou lidé donuceni změnit a přizpůsobit své chování vzniklým okolnostem. Mnoho z nich to tak rychle nedokáže. Přičemž, jak jsme právě viděli u Jakuba, v mnohých případech je to otázka života a smrti."

Sobota, sedm hodin ráno.

   Zbytky státní moci se snaží zachránit alespoň část obyvatel a zřizují uprchlická centra pod dohledem vojska. Jejich kapacity jsou ovšem omezené.

   Jan se po strastiplné cestě dostal i se svojí rodinou v pořádku na shromaždiště. Byli vybráni do transportu a již sedí v autobusu, který odveze civilisty do uprchlického tábora.

   Tomáš, který rovněž zvládl s rodinnými příslušníky přijet, takové štěstí nemá.

"Prosím, prosím Vás!" křičí na vojáka, "vezměte nás!" Ten však, jakmile spatří Jiřího, jej s dalšími popadne a odvleče pryč.

"Hej! Kam ho vedete?!"

"Kam ho vedou?! Udělej něco!" křičí na Tomáše hystericky manželka.

"Počkejte tady!" křikne na ni a běží za synem. Chvíli se prodírá davem. Pak uvidí zuboženého Jiřího klečet před oním vojákem. Ten mu míří pistolí na hlavu.

"Ne! Nedělejte to!" křičí Tomáš.

   Voják stiskne spoušť.

"Policisté a vojáci jsou nekompromisní. Likvidují nejen zombie, ale střílí i nakažené, ještě živé lidi."

   Zdrcený Tomáš se ze všech sil snaží dostat k mrtvému synovi. Dva vojáci mu v tom ovšem brání. Další v ochranných oblecích popadnou Jiřího tělo a odnesou ho.

   Na místě panuje chaos. Lidé se překřikují a tlačí jeden přes druhého doufajíc, že zrovna oni budou vybráni do transportu. Jak jsme si už řekli, kapacity jsou omezené a zdaleka ne na všechny se dostane.

   Vedle shromaždiště připravuje speciální jednotka k likvidaci mrtvá těla nakažených a zneškodněných zombie. Také zastřeleného Jiřího ještě jednou zkontrolují, vloží do pytle a hodí na hromadu.

   Nešťastný Tomáš se vrátí k rodině. Potom události naberou rychlý spád.

   Dav prorazil zábrany s úmyslem dostat se k autobusům. Vojáci do něj začnou střílet gumovými projektily. Vypukne panika. Někteří lidé jsou ušlapáni. A zatímco se jednotka snaží nastolit pořádek, přiblíží se ke shromaždišti horda zombie.

   Vojáci na nic nečekají a vydají rozkaz k odjezdu. Rychle naskáčou do vozidel a obrněných transportérů a s autobusy opouštějí místo.

   Vyděšený Jan pozoruje, co se tam děje, dokud se mu shromaždiště neztratí z očí.

"Takových událostí se druhý a třetí den apokalypsy stane hodně."

Sobota, dvanáct hodin, poledne.

   Vyčerpaná Denisa se znovu podívá na ránu způsobenou kousnutím Nakaženého a oči se jí zalijí slzami. V duchu si vyčítá, že včas neodjela domů k rodině.

   K ránu se situace v nemocnici vymkla kontrole. Nemrtví se dostali z pout.

"Velice brzy dojde ke kolapsu zdravotnictví. Nashromážděné zombie zaútočí na pacienty a personál a nemocnice přestanou plnit svou funkci; stane se z nich jedno velké semeniště nákazy."

   Denisa se během nastalého zmatku pokusila zachránit dítě před mužem-zombie. Nepodařilo se jí to a navíc ji dotyčný kousl. Nakonec se ještě s jednou zdravotní sestrou zabarikádovala na onkologickém oddělení, společně s dalšími pacienty, z nichž někteří byli rovněž pokousáni.

   Denisa obejde všechny pokoje a vrátí se do ambulance. Tam uvidí kolegyni stát v otevřeném okně.

"Co děláš?!"

"Je konec," zašeptá.

"Počkej! Vždyť nejsi kousnutá, máš ještě šanci-!"

"Je konec," zopakuje sestřička.

"Prosím tě, slez z toho okna!"

   Dotyčná skočí.

"V těchto chvílích mnoho lidí vidí jako jediné řešení situace dobrovolné ukončení života."

   Denisa se sesune k zemi. Rána dá o sobě znovu vědět. Uvědomí si, že jí nezbývá moc času. Zavolá manželovi a řekne mu pravdu. Pak telefon vyhodí z okna.

   Zbývá udělat poslední věc.

   Všem pacientům postupně píchne injekci se silnou dávkou anestetika. Potom vezme skalpel a jednomu po druhém přeřízne žíly na zápěstí (nakažené ještě bodne do hlavy). Nakonec, celá od krve, spolyká velké množství léků a též si přetne žíly.

"Denisa se rozhodla zůstat a pomáhat, za což zaplatí svým životem. O její statečnosti vypovídá i poslední čin; vysvobodila množství pacientů z dlouhého bolestivého umírání či přeměny na zombie. Po nějaké době se znovu probere a jako nemrtvá bude onkologickým oddělením bloudit sem a tam."

"V následujících dnech se stane něco děsivého; něco, co ve filmech a seriálech s tematikou zombie nebývá zmiňováno. Jenom v České republice statisíce lidí, kteří vyžadují soustavnou péči a příjem léků, zemřou, a to často drastickým způsobem.

   Celkový kolaps státu a civilizace mj. zapříčiní, že tito lidé zůstanou náhle bez jakékoli pomoci. Senioři jakož i další nemocní, kteří jsou trvale upoutaní na lůžko, zemřou hlady a dehydratací, protože nezůstane nikdo, kdo by se o ně postaral. Různí handicapovaní, jako třeba vozíčkáři, zahynou např. na otravu poté, co jim praskne močový měchýř, jelikož nebudou mít k dispozici potřebné zdravotní pomůcky. Duševně nemocní, životně odkázaní na psychofarmaka, ve velkém spáchají sebevraždu, neboť bez svých léků nedokáží normálně fungovat.

   Nejenom tyto a jim podobné lidi čeká hrůzná smrt. Češi chovají miliony psů a koček; do toho desítky tisíc terarijních zvířat - hady, ještěry, želvy -, rybičky a drobné savce, také papoušky a další ptáky. Dále tu jsou statisíce, možná miliony hospodářských zvířat, velké množství chovatelských kroužků, zverimexů, útulků, a rovněž zoologické zahrady.

   Všechna tato zvířata, pokud si je majitelé nevezmou s sebou či je alespoň nepustí, brzy zemřou na nedostatek vody a potravy. Ale i ta, která se ocitnou na svobodě, nemají vůbec jistotu, že přežijí."

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ