Znojmák

Kdyby Německo neprohrálo válku

   1. září 1939 útočí Wehrmacht na Polsko. Ač Poláci kladou hrdinný odpor, díky nátlaku Velké Británie a Francie nestihli včas dokončit mobilizaci svých jednotek a tak je stíhá jedna porážka za druhou. 17. září po předchozích dohodách s Němci překročí polské hranice z východu Rudá armáda a osud Polska je tak definitivně zpečetěn.

   Po polském tažení začíná Adolf Hitler přemýšlet, zda by přece jenom neměl nechat rozhodování o válečných záležitostech vojákům. Když následujícího roku započne tažení do Norska a západní Evropy, s definitivní platností předává veškeré velení vojenských operací a přípravu strategie svým generálům.

   Německá vojska se i přes tuhý odpor protivníka bleskově převalí přes Belgii, Nizozemsko a Lucembursko, a Ardenami pronikají do Francie. Koncem května 1940 je zajato na 400 000 spojeneckých vojáků u Dunkerque. Němci tohoto vítězství náležitě propagandisticky využijí; na 50 000 nechají pochodovat ulicemi Berlína. Záběry zdánlivě nekonečných zástupů rezignovaných zajatců, mezi nimiž nechybí koloniální černošští vojáci a Indové, vyrazí celému světu dech.

   25. 6. 1940 Francie kapituluje. Německo ihned započne s přípravami na vylodění do Velké Británie. Za necelé dva měsíce začne gigantická obojživelná operace - invaze na britské ostrovy -, při níž Němci nasadí veškeré dostupné síly. Strhne se obrovská bitva ve vzduchu i na moři, během které sice německá armáda utrpí značné ztráty, ale vylodění a vytvoření předmostí na anglických plážích se jí nakonec podaří. Následuje další bitva o tato předmostí, která rovněž skončí německým vítězstvím. V pokračujícím tažení Velkou Británií nenaráží Wehrmacht na výraznější odpor a koncem září je hlavní britský ostrov včetně Londýna pod jeho kontrolou.

   Zbytky spojeneckých vojsk se stáhnou do Irska. Německá armáda se vylodí i na tomto ostrově a po krátkém odporu kapitulují poslední spojenecké jednotky. Winston Churchill, královská rodina a všechny exilové vlády společně s britským námořnictvem odplouvají do Kanady, odkud pokračují v odporu proti nacistům.

   Krátce nato začnou němečtí generálové připravovat útok na "světové centrum bolševismu" - Sovětský svaz. Na jaře 1941 jsou přípravy dokončeny. Mussolini, pln sebedůvěry, zaútočil na Řecko. To se mu nejen ubránilo, ale samo přešlo do ofenzivy a začalo Italy vytlačovat z Balkánu. Němci se ovšem rozhodnou nepřijít svému italskému spojenci na pomoc a 22. května 1941 zahájí operaci Barbarossa - invazi do SSSR.

   Rudá armáda klade houževnatý odpor, ale zadržet německý nápor se jí nepodaří. Na druhé straně zeměkoule zaútočí na Sověty z Mandžuska Japonci; i když se sibiřské jednotky Rudé armády ubrání, nemohou být tyto jednotky přesunuty na západní frontu, a tak Leningrad a hlavní město Moskva padají do německých rukou těsně před podzimními deštmi.

   S příchodem ruské zimy se německý postup dočasně zastaví. Němečtí velitelé ovšem včas zajistili svým vojákům zimní uniformy, a tím je bojeschopnost Wehrmachtu na Východě plně zachována.

   Po obsazení Moskvy dojde k přeskupení německých sil a část jednotek je přesunuta na Balkán. Nyní je už pro Wehrmacht snadné porazit Jugoslávii a Řecko a ovládnout tak celý balkánský poloostrov.

   Současně na SSSR zaútočí japonské ozbrojené síly na cíle v Číně a jihovýchodní Asii. Zatímco útok na Sověty skončil pro Japonsko neúspěchem, ostatní cíle ofenzivy se podaří splnit beze zbytku. Následně japonská armáda po předchozí pečlivé přípravě napadne Filipíny a americkou základnu v Pearl Harboru; zde zničí všechny letadlové a bitevní lodě, jakož i spoustu dalších plavidel. Výsledkem toho je obsazené filipínské souostroví a vyřazená americká tichomořská flotila.

   Po tomto Spojené státy americké vstupují do války s Japonskem (a také Německem). Strhne se bitva o Austrálii, kterou Američané po několika měsících s velkými ztrátami vyhrají. Mezitím Japonci obsazují další území v Číně a útočí na britské pozice v Barmě.

   Německo pokračuje v dobývání "životního prostoru". Na východní frontě Luftwaffe intenzivně bombarduje sovětské cíle v týlu a německá pozemní armáda se připravuje na další ofenzivu k pohoří Ural. V západní Evropě německé jednoty zabírají španělské a portugalské pobřeží (přičemž armády těchto zemí jim nekladou odpor) a obsazují Gibraltar. Dále Němci posílí svůj expediční sbor v severní Africe a společně s Italy podniknou úspěšný útok na spojenecká vojska, která nakonec vytlačí až na Arabský poloostrov. Spojenci poté již nejsou schopni zásobovat Krétu a Maltu a posádky těchto ostrovů kapitulují.

   Sovětský svaz je po předchozích územních a lidských ztrátách výrazně oslaben. Ačkoliv Stalin se zbytkem Rudé armády pokračuje v odporu, není již schopen Němce porazit ani vytlačit z jimi dobytého území. Po nepříliš tvrdých bojích Wehrmacht postoupí až k Uralu. Souběžně s tímto se Turecko přidává k Německu a společně zaútočí na Spojence na Blízkém východě z několika směrů. Spojenecké armády nejsou schopny tento region ubránit a nakonec jsou poraženy. Rovněž jsou poraženi Britové i v Barmě a Japonci pronikají do Indie.

   Zároveň s vojenskými výpady uskutečňuje nacistické Německo svou demografickou politiku v duchu ideologie nacionálního socialismu. Postupně jsou v plynových komorách zavražděni všichni duševně tělesně a nemocní a hendikepovaní Němci (později i z ostatních národů). Ihned po zahájení operace Barbarossa německé popravčí oddíly začnou střílet sovětské Židy. Jakmile je vyhladí, začnou deportace všech evropských Židů na obsazené sovětské území.

   Nejen Židy čeká nedobrovolný pobyt na východě. Slovanské porobené národy - Češi, Poláci, Srbové a další - projdou selekcí a všichni "rasově nevhodní", tedy ti, kteří nesplňují podmínky k poněmčení, rovněž putují do bývalého evropského SSSR. Jen v případě Čechů se jedná o 5 000 000 osob. Také Romové z celé Evropy nejsou deportacemi ušetřeni.

   Za relativně krátkou dobu se v evropské části bývalého Sovětského svazu tísní desítky a desítky milionů osob. Němci nemají ani prostředky, ani zájem zabezpečit jim alespoň základní podmínky k žití. Naopak razantně redukují jejich počet, a to nejhorším možným způsobem; umělým hladomorem. Během několika měsíců umírá hlady na 30 000 000 lidí.

   V celé Evropě je vyhlazena všechna inteligence a osoby, které kladly či by mohly klást Němcům odpor. Homosexuály, pokud nezmění orientaci, čeká stejný osud. Veškerá "závadná" literatura, umělecká díla a další duchovní statky jsou ničeny. Historie je přepsána a upravena. Nacisté svůj národ podrobují stále tvrdší propagandě a indoktrinaci a utvrzují ho o jeho výjimečném postavení vládnoucí rasy. Jakýkoliv odpor či nesouhlas je co nejpřísněji potrestán.

   Několik let po začátku války se svět ustálí do následující podoby. Celou Evropu od britských ostrovů až po pohoří Ural, a k tomu Blízký východ, ovládá německá Třetí říše. Japonské císařství drží pod svou mocí všechna tichomořská souostroví, jihovýchodní Asii, Indii, velká území bývalé Číny a nevelkou část východního území bývalého SSSR. Proti těmto dvěma říším stojí Koalice svobodného světa vedená USA; jejími dalšími členy je zbytek bývalého britského impéria (nyní nazvané zkráceně Impérium) a státy Jižní Ameriky. Zbytek neobsazeného bývalého Sovětského svazu a Číny je tzv. "divoké území" bez centrální vlády. A z afrického kontinentu se stalo jedno velké bojiště mezi fašisty a svobodným světem.

   I po cílené genocidě zůstaly pod nadvládou Němců miliony "podlidí", kteří nyní mají status méněcenných otroků. Otroci mají zcela minimální vzdělání, jen takové, které jim umožňuje pracovat pro své německé "pány", kterým jsou vydáni na milost a nemilost. Jsou nasazováni na manuální práci v zemědělství, průmyslu, válečné výrobě a také stavebnictví. Jejich počet a "rozmnožování" je dopředu plánováno. Zbývající Židé, kteří přežili hladomor, jsou postupně úplně vyhlazeni vyčerpáním prací a krutým zaházením. Německá říše se tak stává "judenfrei".

   I když stále probíhá válka, kmenové území nacistické Třetí říše ohroženo není. Ze severu ji chrání Arktida, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní moře, Sahara a Indický oceán a z východu Japonsko s Tichým oceánem. To samé platí pro japonské císařství a Koalici svobodného světa. Ani jedna strana nemá dostatek prostředků a možností dobýt celé území nepřítele, čímž se všechny stávají nedobytnými. Zbraně hromadného ničení vynalezli Němci a Američané téměř ve stejnou dobu a nikdo je nepoužívá. Vzájemné boje se tak omezují na vojenské operace v Africe, oceánech a občasné výpady nacistů a Japonců do divokého území.

   Jak vypadá život samotných Němců? Pro Říši je žádoucí silný, zdravý a tělesně zdatný jedinec. Technologický vývoj jde díky válce rychle dopředu, a tak brzy nacističtí doktoři umí zjistit zdravotní stav plodu v těle matky. Pokud vyjde najevo, že narozené dítě nebude zcela zdravé, musí žena podstoupit ze zákona potrat. I dospělí Němci, když v jakémkoliv věku duševně onemocní, či se stanou tělesně nebo duševně postiženými, jsou sterilizováni, a pokud je to jen trochu možné, podrobeni eutanazii. Výjimku tvoří pouze váleční veteráni.

   Všichni Němci tráví většinu času školením a tělesným zdokonalováním, zábava je omezena na minimum. Mají rasovou, historickou a politickou teorii, cvičí se v boji. Hodně německých mužů slouží v armádě či spravuje rozsáhlá území Říše.

   Vynálezy, které známe dnes, jsou objeveny mnohem dříve, včetně výpočetní techniky, sledovacích systémů a software. A tak jsou všichni ve Třetí říši pod stále větším drobnohledem; nakonec režim ví kromě jedné věci o všech všechno.

   Tou jednou věcí je lidské vědomí. I to se nacistům nakonec podaří ovládnout. První generace mikročipů, které jsou tajně voperovány všem novorozencům do těla (a také pod různými záminkami dospělým, kteří se narodili před tímto programem), zaznamenává pouze pohyb a řeč dotyčného. Výzkum jde ovšem dál. Druhou generaci mikročipů vědci již implantují přímo do mozku. Pomocí nich represivní složky monitorují lidské myšlení. A v další fázi dovedou mikročipy přímo naprogramovat emoce, názory a myšlenky.

   Tak nacisté dokázali to, co ještě nikdo před nimi; ovládli lidské vědomí a tím si zajistili trvalou nadvládu. Zůstala pouze malá vládnoucí skupinka "vyvolených z vyvoleného národa", které jako jediné zůstala vlastní mysl a která zná skutečnou pravdu a historii. Teprve tímto je nastolen onen "nový pořádek", který slíbil vůdce Adolf Hitler před válkou.

   Ovládnutím lidského mozku zmizeli i poslední odpůrci nacismu, kteří se ještě tu a tam objevovali. S nimi zmizelo vnitřní ohrožení režimu. Hrozba z vnějšku též neexistovala, a tak Třetí říše a nacionální socialismus potrvá už navždycky.